Mobilní telefon má dnes v podstatě každý z nás. Všichni víme, že existuje velká spousta nejrůznějších modelů, které se od sebe liší především svými parametry. Kategorizovat je můžeme podle nejrůznějších hledisek, avšak tím zdaleka nejčastějším a nejpoužívanějším bývá dělení na tlačítkové a dotykové telefony.

 

Asi každý ví, že ty tlačítkové jsou starším typem. Jednoduše řečeno, abyste na přístroji vyvolali nějakou funkci, stisknete příslušné tlačítko či kombinaci tlačítek. Při psaní zpráv pak číselník funguje i jako klávesnice, kdy každá klávesa má dvě či tři písmena, mezi kterými volíte opakovaným stisknutím.

 

 

Výhodou zde je především fakt, že není potřeba až taková preciznost. Díky tomu je může poměrně snadno používat i starý člověk či člověk, který má problémy s citlivostí prstů. Z tohoto důvodu jsou vhodné také pro slepce, neboť není problém tlačítka označit i Brailovým písmem. Ovšem není tomu až tak dávno, co na trh přišly dotykové telefony a zcela jej ovládly. Ty fungují tak, že na displejem neustále probíhá mírný elektrický proud. Zmačknutím jej na daném místě přerušíme, což vyvolá danou akci.

 

 

Jejich popularita jde snadno vysvětlit. Nyní není potřeba mačkat kombinace tlačítek, místo toho jednoduše stisknete danou ikonu. To je mnohem rychlejší, jednodušší a pohodlnější. Také psaní zpráv se stalo lehčím, neboť není nutné opakovaně mačkat tlačítko, abyste se dostali k požadovanému písmenu – zde můžete mít celou abecedu.

 

Nepřímým, avšak velmi vítaným důsledkem je také to, že displej může být mnohem větší. Díky tomu je vše mnohem lépe vidět, a to i pro osoby se slabším zrakem. Nevýhodou však je fakt, že pokud se displej poškodí, stane se celý přístroj prakticky nepoužitelným. A jeho oprava je náročnější než výměna jednoho tlačítka.

 

Při výběru je tedy nutné zvážit, který z těchto typů pro vás bude lepší. Oba jsou již dnes dostupné ve své chytré variantě a jejich možnosti se příliš neliší. Záleží tedy jen na vašich osobních preferencích.

Co byste řekli na to, kdyby vůbec nebyli mobilní telefony. Já jsem si řekla, že bych se asi zbláznila, protože já jsem na mobilním telefonu docela už hodně závislá. Protože je mi necelých třicet let, takže mobilní telefon jsem dostala už někdy na základní škole. A ze začátku na základní škole mě mobilní telefon vůbec nezajímal a vůbec jsem ani nevěděla, proč mi ho rodiče vůbec pořídil, A když to takhle beru zpětně a vzpomínám na minulost, tak jsem vlastně byla úplně šťastné dítě.

Protože mi řekněte, kdo by se neradoval za to, že by mu rodiče jenom tak ze dne na den koupili mobilní telefon? A ve třídě jsem byla vlastně takový skoro Bůh, protože jsem měla mobilní telefon. V naší třídě, kde bylo třicet dva dětí, jsme měli mobilní telefony pouze dva žáci. Já a jedna moje spolužačka. A spolužačka se mnou chodila do třídy, ale v lavici jsme spolu neseděly, protože se spolu moc nebavily. Tohle ale nevadí. A když tohle zase taky beru zpětně, tak si říkám, že jsem možná byla taky docela dost nafoukaná kvůli tomu, že jsem se chlubila tím, že mám mobilní telefon.

A i když mě to vůbec nezajímá. Tohle všechno jsem si uvědomila, když jsem zjistila, kolik ten mobilní telefon stál. A jenomže naše rodina byla opravdu hodně bohatá a stále je bohatá, takže si moji rodiče ten mobilní telefon mohli dovolit, aniž by jim to nějak moc vadilo. V dnešní době je to úplně jiné. Žiji si sama svůj život a bohatá nejsem, ale vůbec mi to nevadí. Vážím si více peněz a taky když si koupím nějaký kvalitní mobilní telefon, tak si na něm dávám záležet a hlídám si ho, aby se mi nerozbil, protože na základní škole jsem rozbila tři mobilní telefony a dodnes mi to mrzí, protože jsem se o ně tak moc nestarala. Mobilní telefony jsou už hodně známé, který má téměř každý a někdy i bez rozdílu věku. Já už bych ani asi nespočítala ty mobilní telefony, které jsem měla. Vím, je to hrozné, ale nejlepší na tom je, že jsme si to všechno uvědomila a jsem jiný a lepší člověk. 

Vzpomínám si, když jsem svou babičku učila zacházet s mobilním telefonem. Abych se vám přiznala, tak jsem měla u toho opravdu nervy a někdy jsem si říkala, že to asi vzdám. Že babičku nic učit nebudu. Protože babička se taky u toho vztekala. Kolikrát mi přišlo, že se babička ani nesnaží. Protože babička sama od sebe se chtěla naučit zacházet s mobilním telefonem. Chtěla umět psát sms a taky se sms číst. Jenomže jak už to, tak bývá, moc staré lidi ničeho asi nenaučíte. Babičce jsem to vysvětlovala jsem asi padesátkrát denně, ale vůbec tomu nerozuměla, nechápala to a nešlo jí to do hlavy. Byla jsem z toho velice nešťastná a smutná, protože babička z toho byla taky samozřejmě smutná a byla nesvá, že jí tohle vůbec nejde. Že se jí tohle vůbec nedaří. A opravdu mě to bylo líto, ale nešlo nic dělat, tak jsem babičce řekla, že si dáme třeba pár dní odklad, že jí to zase budou učit později.

Jenom že jak se řeklo, tak jsem taky udělala. A bohužel ani po týdnu se to babička sama naučila. Babička z toho byla nešťastná, protože její sousedka, která je o dva roky starší, než babička umí s mobilem zacházet opravdu skvěle. Nechápu, co moje babička na tom nechápe, že nemůže vybírat sms anebo si taky napsat smsku.

Babička je jinak opravdu velice šikovná, proto nechápu, že se jim nedaří zacházet s mobilním telefonem tak, jak by si přála. Ale uvidíme, protože třeba časem se to všechno zlepší a bude umět zacházet s mobilním telefonem tak, jak sama si přeje. Já jsem si řekla, že když jsme se taky kdysi naučila zacházet s mobilním telefonem, tak že by to taky mohla babička zvládnout. A na věk bych nekoukala. Znám totiž i stačí lidi, kteří umí skvěle zacházet s mobilem a nedalo jim to vůbec žádnou sílu, naučili se to skoro sami od sebe. Takže babička to nevzdá a naučí se to. Nikdy není pozdě se něco naučit.